Pankrác - "zvláště ty, keří Tvého milosrdenství nejvíce potřebují"

    Dostalo se mi té příležitosti navštívit věznici na Pankráci. Ne, nebojte, nejsem trestancem, co si odseděl svůj trest. Byl jsem tam na organizované prohlídce, díky jedné skvělé osobě, které tímto děkuji. Děkuju Leni.
    Tak tedy začněme. Věřte, že už jen projít katrem - mřížovým s důkladnou prohlídkou a detektorem kovů - není nic příjemného. Člověku se stáhne hrdlo, jakoby zapochyboval zda vstupuje do království mříží jen na návštěvu či napořád.
    Dlouhé, zasmušilé, zašedlé, neosobní chodby plné železných dveří, připomínající dlouhé podpalubí nákladních lodí, z kterého není možné dostat se na palubu. Pokoje, v lepším případě pro dva, ale spíše společné cely - třeba i pro patnáct lidí, s absolutní ztrátou soukromí. Koupání třeba jen dvakrát týdně, záchod za plentou přímo na cele bez jakéhokoliv odvětrávání (snad jen pootevřené okno), všudypřítomný zápach kuřiva a možnost dostat se ven jednou denně na hodinu a na šedivý, vybetonovaný dvůr. Mříže. Takto vypadá denní realita věznice na Pankráci. Šeď a beznaděj se stala realitou.
    Co je nejvíce zarážející je, že pankrácká kaple byla pod vládou jedné strany přeměněna nejprve na sklad, poté na tělocvičnu. Tak funguje dodnes. Asi v rámci hesla "ve zdravém těle, zdravý duch". Že to tak nefunguje, je vidno na většině osazenstva věznice. O zdraví těla se v rámci možností dbá, o zdraví ducha -či spíše duše - už jen omezeně. Do věznice sice dochází kněz podle potřeby, ta je však minimální.
    Smutné, leč pochopitelné, je, že nad trestanci láme hůl "bezvadná" společnost, či spíše jednotlivec, kterému vinu ještě neprokázali. Smutnější ale je, že samotní trestanci nad svým životem lámou hůl. A že, jak bylo řečeno, "dobří holubi se vracejí". Například Klausovi amnestovaní. Zloději vyjdou z vězení s vyhlídkou na brzký návrat, protože společnost se od nich odvrátila a oni už nevěří, že i oni by mohli být dobří. Tedy většinou. Je tedy vězení dobré? Slouží k nápravě, či k izolaci?
    Dalším zarážejícím faktem je, že dnešní vězni nestárnou. Ba naopak. Průměrným věkem jsou mladší, než před deseti lety. Co to znamená? Věznice dostávají novou - mladou - krev. Mezi mladíky ve vězení, kteří také nad sebou zlomili hůl, chodil svatý Don Bosco. Přesvědčoval je, že nemusí být, a že nejsou, doopravdy špatnými. To jen sami, či vinou společnosti, se dostali na okraj útesu, z kterého je možné udělat krok do hlubin, ale i zpátky na pevnou zem. Důvěřoval jim. Jak to dopadlo je už další příběh, ale postačí snad, když řeknu, že dobře.
    Návštěva Pankráce mi dosvědčila to, že ať už jste, či nejste věřícími, je dobré desatero dodržovat. Bude se Vám lépe žít a zmenší se šance na to, že by se mohla nekončící šeď a beznaděj stát Vaší všední realitou. Zmenší se šance na to, abyste uvěřili, že jste v jádru špatní.