Novosti, starosti, vážně, nevážně, rozvážně...

Moderní čert - blekotající hlupák

23. 6. 2013 16:51

    Tak jsem se rozhodl, že zase přidám pár řádek. Původně jsem chtěl psát zamyšlení nad tím, jak drancujeme přírodu, jak drancujeme bez výčitek svědomí Stvoření. Nicméně k dnešnímu tématu mě donutilo zamyšlení nad pohádkovými čerty...
    Pohádky ve kterých hrají čerti nejsou ničím neobvyklým a určitě jste jich už mnoho a mnoho viděli. Když jsem nad tím tak přemýšlel, vytanula mi na mysli hrozivá myšlenka - jakou úlohu čerti v pohádkách zastávají, či lépe - jak je především kinematografie prezentuje?
    Čert, ďábel, diablos, Lucifer - od křesťanských počátků pokušitel s kterým - ve vlastním zájmu -  není radno si zahrávat. Vždy podbízivý, úlisný, vypočítavý, mazaný, nabízející "všechna království světa". Tak bylo známo reálné zlo - ďábel. Co se tedy změnilo?
    V dnešních pohádkách jsou čerty ublekotaní - odpusťte mi to slovo - blbečci, kteří si vlastně poklidně straší třeba ve mlýně. V jiných filmech a příbězích pro děti jsou zástupci pekla dokonce kladné postavy, které pomáhají lidem a vlastně jsou to milí tvorečkové z podzemí. Pokud se čert, alespoň částečně podobá dřívějším představám, jako např. Dr. Solfernus v Hrátkách s čertem, je to stejně k ničemu, protože vrchní pekelník Belzebub je zase jen ublekotaný hlupák.
    Samotné peklo není líčené jako místo, kde trpí duše zlých lidí, ale většinou je to vlastně příjemná vyhřátá jeskyňka, nádherně ozářená, kde se čerti jen tak poflakují a kam by se - s trochou nadsázky - člověk rád schoval při toulkách v přírodě, když ho zastihne déšť. Celkový efekt pekla jako něčeho, čemu bychom se měli širokým obloukem vyhnout, je nulový.
    Dětem se tak nakonec vytrácí pojem zla z mysli a čerti jsou něčím obdivuhodým. Problém je, že kde není obava ze zla, kde není strach z toho "že přijdou rohatí" zdá se býti všechno dovoleno, protože i to peklo působí tak nějak příjemně. Děti tedy rozpustile zlobí, stávají se sobečtějšími a sebestřednějšími. Přidejte k tomu nedostatek času rodičů na výchovu, stále větší tlak vrstevníků a máme generaci dětí, které s ledovým klidem pošlou svoji matku do (ne)patřičných míst, jak už jsem tomu byl několikrát svědkem na dětském hřišti. A co hůř - z dětí se jednou stanou dospělí...
Dávat vinu za všechno jen televizním čertům by bylo samozřejmě špatné a jsem si vědom, že ve formování hodnotových žebříčků a na tvorbu lidské povahy působí mnoho dalších faktorů. Nicméně věřím, že vytrácející se pojem zla, přichází také se svou významnou troškou do mlýna. Možná, že děti, které by měli znovu před očima vidinu strašlivého pekla a zlých čertů, by spoustu věcí nedělali a spoustu věcí dělali jinak. A možná by z nich vyrostla i generace, která by měla na mysli známé Memento mori - pamatuj na smrt, a jednala by podobně jako děti mající strach z rohatých.

Zobrazeno 843×

Komentáře

blazas

Pravdivé zamyšlení. Napadlo mě u toho, že vlastně had se Evě také vetřel tím, že ji vymlouval nebezpečí před nímž byli s Adamem varování.

JiKu

Ještě je to celé doplněno představou vcelku nudného a nezajímavého nebe.

spitfire

Autor tohoto zamyšlení pozapomněl, že čerti z děl, které tu cituje, nejsou vytvořeni na základě (inspirací) nějaké knihy, že jsou to mutace, které vycházejí z mnoha inspiračních vlivů.

Mohl by nám autor zamyšlení prozradit jak by vypadala jeho dramaturgie čertů a pekla v pohádkách a spol.?

Navíc titulek moderní čert - blekotající hlupák zpochybnuje moderní pohádka Anděl páně. Tam je za "hlupáka" anděl.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková